Vítám vás ve středu!

Jak byste charakterizovali extroverta a introverta? Extrovert je otevřený, komunikativní a společenský, introvert je uzavřený, stydlivý a samotářský? Dnes se podíváme blíže na poznávací znaky extrovertů a introvertů očima typologie Mentální jazyky, abyste věděli, jak daleko je předchozí vět od skutečnosti.

Nejprve se podíváme na takové vtipné video, které jsem nedávno našla na webu a doplnila české titulky, poněvadž v tom videu je dokonalá ukázka jedné konverzace mezi extrovertem a introvertem. A po videu si to zase hezky rozebereme a něco nového se naučíme.

Surfař a potápěč

Největší rozdíl mezi extrovertem a introvertem je v tom, že extrovert - umí rozhýbat stojaté vody, umí rozpohybovat k akci, umí vést, umí rozjet velký projekt, udělat velkou akci, dát tomu formu, dát do pohybu velké množství lidí. Zatímco introvert umí vyslechnout, zklidnit, zastavit se, dát situacím obsah, dotáhnout detaily, soustředit se na individualitu a kvalitu. Ale měřítko a tempo extroverta je neslučitelné s introvertním světem, kterému stačí změny uvnitř sebe sama, nepotřebuje názor většiny, a který je v mnoha věcech pasivní, pomalý a tak hluboký, že to extrovert nepobere.

Surfař a potápěč mohou koexistovat pouze v bezpečné vzdálenosti, odděleně, nikoliv pracovat na jednom projektu - například nelze sjíždět vlny na dně oceánu, stejně jako není možné potápět se v jedoucí vlně a zkoumat tam něco. Surfař potřebuje proměnlivý povrch - vlny. A potapěč potřebuje klidný povrch - hloubku. A tím se mění jejich tempo i počet - surfařů je na pláži desítky a předhánějí se o nejlepší vlny. Potapěč může být ve vodě zcela sám a nikdo o něm ani neví. Respektive jeden potapěč může prozkoumat celý korálový útes sám, ale jeden surfař nesjede všechny vlny sám, proto takoví prostředí přitahuje více surfařů.

Pokud se v nás střídají obě polohy, tak je to správně. Nikdo není jen čistý potapěč a nikdo není jen surfař. Každý surfař potřebuje zalézt do samoty a koukat chvíli na klidnou hladinu. A každý potapěč potřebuje vyplavat na povrch a zažít na chvíli dynamiku. Vždycky ale jedna část z nás převažuje, a to ta, v níž nacházíme nejvíce energie.

Může se stát, že pokud je někdo introvert a roky žije v extrovertním světě a je obklopen extrovertními typy, pak v rámci pudu sebezáchovy přijme za své toto prostředí, i když jeho nitro je nastaveno jinak. Je to pro něj samozřejmě nepřirozené a může mu to hodně uškodit, může se vyčerpat a zkolabovat. U extroverta se to může stát také, když je nucen být introvertnější, než je jeho přirozenost. Tam pak dochází k vyhoření. 

Jak se introverti a extroverti brání?

Introvert vzbuzuje v obraně odpor, extrovert vzbuzuje lítost. Proto introvert v hádce s extrovertem působí hůř, přestože extrovert je často zodpovědný za to, že se introvert zlobí. Je to dáno tím, že v obraně jde introvert ven ze svého středu a chce odpudit protivníka zlou reakcí, zatímco extrovert jde v obraně dovnitř svého středu, do polohy postřelené kachny, aby ho protivník vzal na milost. Takže v praxi je to často tak, že introvert nikomu nezasahuje do života a žije si své, přizpůsobuje se situacím a je smířlivý. Ale když se naštve, tak je za nejhoršího (protože hnusně vybuchl). A naopak extrovert neustále zasahuje druhým do života, prudí (jako ta paní ve videu), nepřizpůsobuje se ničemu, ale když nastane konflikt, tak je za svatouška (protože vzbudil lítost nebo výčitku)..

Konflikty mezi sebou

Konflikt mezi dvěma extroverty není tak strašný. Extroverti jsou na zasahování do reality zvyklí, takže jim to přijde nromální, že do sebe rejou - jako berani ve stádě, neustále někdo do někoho trká, naráží a jsou tam neustále vnitří boje, ale rychle se oklepou. Vzruch proběhl a odešel, vlna se převalila a jede se dál. A taky extroverti to oceňují, když je někdo popostrčí, berou to jako pomoc, tak to tak i berou. Extroverti zvenku vypadají, že mají neustále nějaký konflikt, ale jim to dělá dobře.

Dva introverti jsou zase zvyklí si řešit věci každý za sebe, respektují se navzájem a zastávají postoj, že každý si na všechno musí přijít sám, a proto nebudou zasahovat - jako šelmy, které se z povzdálí obcházejí, protože kdyby do sebe začali trkat (jako to stádo), tak by to ten druhý bral jako výzvu k boji. A šelma má mnohem silnější zbraně. Jejich boj může být smrtící. Introvert taky nechce, aby ho někdo pořád postrkoval, a potřebuje, když mu druhý dá prostor. Proto i on dává druhému prostor k uvědomění.  Introverti zvenku vypadají, že nemají žádný konflikt, a to i tehdy, když jim spolu není dobře.

No a když se sejde extrovert a introvert, tak je situace podobná, jako když se potká beran a vlk. Beran bude do vlka rýpat "berany duc" a vlk bude ustupovat, dávat beranovi prostor, dokud ho ten beran už tím trkáním nenaštve natolik, že ho pokouše. V tu chvíli je vlk ten špatný a beran chudáček. A v přeneseném smyslu to tak je i v životě - extroverti dorážejí na introverty (neboť jsou znepokojeni jejich odlišností, individuálností a nezávislostí na celku) a když se pak introvert konečně začne bránit, tak upadne v nemilost, neboť jeho reakce je ničivá.. 

A ještě konkrétněji si projedeme základní projevy osmi jazyků
z hlediska extroverze a introverze:

ČTYŘI EXTROVERTNÍ JAZYKY

PRACANT (rozum/logika extrovertní)

Pracant je Surfař na vlnách Práce.
Extrovert tohoto typu neběhá po večírcích, spíše tráví čas ve své dílně či kanceláři či na telefonu a obvolává zakázky nebo na něčem pracuje. Má sklony k workoholismu. Nevysedává na facebooku, ale efektivně zhodnocuje svůj čas. Jeho extroverze se projevuje tím, že dělá hodně práce a prací dokonce i odpočívá. Je zaměřený na řešení více úkolů, organizuje a plánuje mnoho různých aktivit a projektů. Rád experimentuje a je hladový po informacích - množství informací je také rys Pracantovy extroverze. Avšak ve společnosti se jako typický extrovert neprojevuje vždy. Má všeobecné znalosti, potřebuje mít přehled o dění ve světě a vědět, co se kde uskutečnilo. Rád se pouští do nové činnosti, jakmile úspěšně zakončil tu předchozí. Jeho extroverze je zaměřená na nekonečný postup vzhůru, růst, efektivitu a výsledky. Potřebuje vnější pracovní podněty, akce - reakce. Pracantova extroverze se projevuje také tím, že se snaží změnit dění ve světě, má snahu změnit názor druhých, přesvědčit je. Nebo druhé nutí, aby něco udělali, změnili činem to, co jemu nevyhovuje, říká druhým, co mají dělat, radí a dává návody a řešení. Další projev extrovertnosti u Pracanta je ten, že nemá rád detaily a vlastně nepřemýšlí, rovnou koná. A někdy se tudíž projevuje dosti nelogicky. Sám o sobě ale prohlašuje, že všechno ví (nejlíp), a tudíž proč by měl něco detailně analyzovat. Učí se činem, tím, že to rovnou dělá. Neřeší precizní přípravu. Racionálně si dá pracovní úkol a cíl a ihned ho vykoná. Nebo se zeptá a ví.

HEREC (srdce/etika extrovertní)

Herec je Surfař na vlnách Srdce. Je nejblíže všeobecnému chápání slova extrovert, protože je otevřený a nadšeně komunikuje s lidmi. Umí druhé svým projevem zaujmout a rychle navázat známost. Je schopen okamžitě najít téma k rozhovoru. Je rád středem pozornosti a zábavy, potřebuje mluvit s lidmi a o lidech - potřebuje hodně podnětů. O lidech rád vypráví příběhy a historky ze života, bere to jako senzaci. Rád baví lidi, rád mluví o sobě, rád se předvádí. Miluje publikum, vášeň, drama, prožitky. Ví, co má říct, jak se zalíbit druhým. Jeho extroverze je projevena nejen v potřebě vyprávět své historky na všechny strany, ale také žít příběhy a dramata druhých lidí. Zajímá se o sousedy, co kdo říkal, novinky, co se kde říká apod. Potřebuje vnější podněty, příběhy lidí, jejich životy, filmy, konverzace na četu. Hercova extroverze se projevuje také v tom, že Herec druhé moc neposlouchá anebo rychle řekne, co má na srdci, rychle ohodnotí člověka podle okamžitých sympatií, což v jeho extroverním projevu působí mnohdy prostořece, drze či ostře. A také rychle navazuje vztah, i když jen povrchne a kvantitativně, takže co se zprvu zdá jako velká láska, to může během vteřiny skončit. Herec potřebuje změnu v okolí, když se mu něco nelíbí, stěžuje si, dokud se to venku nezmění.

VIZIONÁŘ (intuice extrovertní)

Vizionář je Surfař na vlnách představ, vizí a nápadů. Taky není typický extrovert, který je středem pozornosti. Jeho extroverze se projevuje v nekonečnosti nápadů a idejí, v odbíhání od tématu, často mění směr a je rozlítán na všechny strany. Má touhu změnit svět a pomocí svých nápadů a vizí obohatit co nejširší okolí, mnohdy až v globálním měřítku. Také projevem jeho extroverze je víceznačnost a koukání se ze všech možných úhlů pohledu. Často působí, že je někde jinde, v jiné realitě - v budoucnosti, v představě o budoucnosti. Kouká na věci z dálky, šířky a výšky a někdy působí tak roztaženě, že člověk nevidí, kde začíná a končí. Potřebuje vnější podněty, sdílení nápadů a inspirování se venku. Extroverze se zde projevuje také tím, že Vizionář má potřebu měnit svět ku obrazu svému, udávat směr a inspirovat druhé. Změnu potřebuje vidět venku a potřebuje změnit vnější kulisy, aby byl naplněný.

BOJOVNÍK (tělo/senzorika extrovertní)

Je rto Surfař na vlnách akce, hmoty, všeho dění okolo. Je to také spíše výrazný typ extroverta, je ho všude plno, působí výrazně v prostoru, rád řídí věci i druhé lidi. Je většinou dobře vidět i slyšet. Je hrr do každé akce a jedná spontánně a rychle. Má plnou kontrolu nad prostorem. Je sebejistý v pohybu, dokáže si zjednat pořádek a dosáhnout svého. Umí vést lidi a má velké cíle. Provází ho životem těžké výzvy, zažívá nejeden skandál a risk. Jeho extroverze se projevuje v potřebě rozprostřít svou moc a prosazení své vůle na širokém území, teritoriu - někdy se to projevuje v potřebě mít majetek a hmotné statky, jindy se to vztahuje spíše na lidi a potřebu i schopnost vést davy. Také má v životě nespočet výzev a cílů, které chce dobýt a překonat. Potřebuje vnější podněty, vyrazit někam ven, poměřit si s někým síly, vyhecovat se výzvou k akci. Bojovníkova extroverze se projevuje ve vnější změně tak, že musí být po jeho a dokud nedostane, co chtěl, tak nepřestane chtít. Je neústupný a vyžaduje po druhých, aby mu dali, co chce.

ČTYŘI INTROVERTNÍ JAZYKY

PŘEMÝŠLIVEC (rozum/logika introvertní)

Je docela blízko klasickému pojetí introverze, neboť je mnohdy asociální a vědecky založený, přemýšlivý, hloubavý, zkoumající zákonitosti a struktury. Typickým projevem asociální introverze je zde prototyp ajťáka nebo vědce, který celý den tráví v laboratoři či u počítače. Avšak mnozí přemýšlivci jsou společenští, vedou debaty na nějaké smysluplné téma, které je aktuálně zajímá. Rádi hovoří v teoretické rovině, píší články, blogy či studie, někteří také rádi vyučují, neboť  je baví hloubkově se ponořit do problematiky tématu a také rádi vysvětlují. Podněty získává uvnitř vlastní hlavy, zpracovává myšlenky jako tenké nitky a má hodiny a hodiny nad čím přemýšlet. Přemýšlivcova introverze se projevuje také v tom, že změnu nachází sám v sobě, ve své hlavě a dokáže přehodnotit své uvažování a najít nový smysl či svou vnitřní pravdu, aby se cítil spokojený. Nepotřebuje měnit druhé. Zastává názor, že každý si musí na to přijít sám.

PSYCHOLOG (srdce/etika introvertní)

Introvert tohoto neodpovídá úplně klasickému pojetí uzavřené osobnosti, neboť se nestraní společnosti, naopak rád vyhledavá okruh blízkých lidí a rád se pohybuje ve společnosti a navazuje blízkou komunikaci a prohlubuje vztahy. Zaměřuje se na harmonické fungování společnosti, rád si povídá s člověkem a rád naslouchá a podporuje druhé. Zaměřuje se na to, jak se druzí lidé cítí, co prožívají, protože má vyvinutý cit pro mezilidské vztahy. Jeho introverze se projevuje v potřebě jít ve vztazích do hloubky a v kvalitě komunikace, nejčastěji v počtu jeden na jednoho. Podněty získává uvnitř svého srdce, dlouho tráví prožité city a potřebuje sdílet své pocity s někým, kdo je taky schopen jít do hloubky srdce. Psychologova introverze se projevuje také tím, že spíš změní svůj postoj k člověku, než aby se někoho snažil změnit. Raději se empaticky hlouběji ponoří do pochopení motivů druhého člověka, než by šel a druhého nutil ke změně, ať si každý sám uvědomí v hloubi svého srdce, jak to cítí a jaký je jeho postoj či vztah k druhým.

FILOZOF (intuice introvertní)

Je nejlbíže klasickému pojetí introverze, neboť je ve svém světě myšlenek odstřizený od reality. Žije ve své vlastní realitě a vlastním čase. Často je zahloubán do vzpomínek a je rád sám ve své ulitě jako poustevník filozofující o smyslu života. Je tajemný a nečitelný a své myšlenky sděluje pomocí symbolů či umění, za které se může schovat. Je rád neviditelný. Působí, že má přístup k myšlenkám druhých lidí a obestírá ho aura vhledu a skrytého vědění. Podněty získává uvnitř mysli ve vnitřních obrazech a myšlenkách, potřebuje ponořit do tohoto světa, zasnít se a meditovat, spojit se s vnitřním světem. Filozof také nerad přesvědčuje druhé o svých myšlenkových a filozofických procesech a nesnaží se druhé měnit. Pokud jeho myšlenky druzí nezachytí, nechá to plavat a odplynout. Změní sebe uvnitř a jde dál, ať si druzí sami přijdou na podstatu věci.

POŽITKÁŘ (tělo/senzorika introvertní)

Tento typ introverta také neodpovídá klasickému pojetí, neboť požitkář rád hostí návštěvy, rád sdíli s lidmi fyzické potěšení - především jídlo, rád je někde v příjemném prostředí a zabývá se prožíváním tady a teď, oblažuje se zušlechťováním těla, dopřeje si masáž. Rád něco praktického tvoří ve stylu kutilství, vyrábění, vaření nebo jak kdysi babky draly peří u jednoho stolu - takové tvořivé rituály v přítomnosti druhých lidí. Rád je v  přírodě a pozoruje drobné dění kolem. Introverze se u něj projevuje v malém měřítku aktivit i v menším počtu lidí ve skupině, ale rozhodně to není asociál ani samotář. I když odpočívá, tak nejlépe s někým na doslech či dohled, v okruhu známých lidí nebo v prostředí, které je mu fyzicky příjemné a známé (oblíbená restaurace, park, sauna apod.). Podněty získává uvnitř svého těla a nachází zábavu v každém malém detailu, který vidí kolem sebe, zkoumá věci jako malé děti kamínky na chodníku a je plně zabaven na dlouhou dobu pozorováním světa a jeho mikrokosmosu. Jeho introverze se projevuje také tím, že se nesnaží měnit okolí, když mu v něm není příjemně, ale sám najde jiné místo, na kterém už příjemně je. Takže nebude druhé nutit nekouřit, ale poodstoupí jinam, kde je čerstvý vzduch anebo zapálí vonnou tyčinku. Nebude mlaskat na chrápajícícho, ale odejde spát do jiné místnosti. Ať si každý sám řeší a zajistí své zdraví a příjemné prostředí.

Není to jen tak, že?

Nyní sami vidíte, jak je téma extroverze a introverze obsažné (a to jsem přesvědčena, že jsem ani nenapsala všechno) a že pouhá univerzální charakteristika otevřenosti extrovertů a uzavřenosti introvertů nestačí. A ani většina testů proto nefunguje, protože test nedokáže rozlišti tolik charakteristických vlastností, aby extroverzi a introverzi vždy správně poznal. 

Já sama jsem si o sobě myslela, že jsem extrovert, ale ve skutečnosti jsem pomalý, introvertní Požitkář, který mluví rychle extrovertním jazykem Herce a brání se silným extrovertním jazykem Bojovníka. Vidíte, jak se to v člověku sřídá? A to mě vždy mátlo. Díky Mentálním jazykům už ale vím, jak to doopravdy je a mohu s tím konkrétně pracovat.

A co vy, pomohlo vám to si více věci ujasnit? Snad ano.. 🙂 

Já vám dnes přeji další krásný večer a budu se těšit na zítra! 
Saška
♥